Po stopách Liebiegů - reportážní fota
V uplynulých letech jsme se věnovali poznávání širšího okolí Liberce a nastal čas zjistit, co máme "pod nosem".
V rámci projektového týdne Žijeme v Trojzemí jsme dva dny věnovali putování po stopách Liebiegů, po stopách rodu, díky němuž se Liberec stal svého času druhým nejvýznamnějším městem hned po Praze. Před zahájením projektového týdne jsme se důkladně připravili společnou četbou a vypracováním domácích úkolů, takže jsme např. zjistili, jak významný podíl měl rod na rozvoji automobilového průmyslu v Čechách, přestože toto příjmení bývá spojováno s průmyslem textilním. Uvědomili jsme si, jaké velké množství domů, které byly zásluhou Liebiegů postaveny, máme v okolí školy. Kolem tolika míst jsme až dosud chodili bez povšimnutí, projektové dny nám pomohly uvědomit si některé souvislosti.
Ještě před vstupem do Galerie Lázně jsme minuli Severočeské muzeum a budovu polikliniky - bývalé obchodní a živnostenské komory. Formou krátkého workshopu jsme v galerii zjistili, jak rozvětvený rod Liebiegů byl a viděli historické fotografie mnohých budov, seznámili jsme se např. s pojmem mecenáš či jsme zjistili, kolik cenných předmětů získal Liberec díky rodu Liebiegů.
Následovala výprava do nejtajemnější budovy, vily Theodora Liebiega mladšího. Asi největším překvapením byla možnost nahlédnout do zdejšího atomového krytu. Hned naproti je Památník obětem komunismu, který sice s daným tématem nesouvisí, ale v rámci svačinové přestávky jsme si tu odpočinuli. Procházkou jsme došli na další místo spojené s Liebiegy - na přehradu a odtud se vypravili kolem hotelu Zlatý lev k vile Johana Liebiega mladšího - budově bývalé galerie.
Po denní pauze jsme navázali na opakování a doplňování dalších poznatků exkurzí do budovy radnice. Odtud jsme se vydali na Perštýn - do Červeného kostela, nechala jej postavit Marie Paulina Liebiegová, kostel byl jakýmsi charitativním centrem, řečeno jazykem dnešní doby. I tady jsme si vyslechli krátký výklad a vyšplhali jsme na věž a na ochoz, odkud bohužel nebyl příliš velký výhled, protože počasí vyhlídkám nepřálo. Putování jsme zakončili na Náměstí Pod Branou v Liebiegově městečku, Klicperovou ulicí jsme se pak došli k místům, kde stála bývalá Textilana. Za dva dny jsme toho stihli dost, nemyslíte?
