Za odměnu do A-stylu
Za odměnu do A-Stylu
Protože jsem zvědavý, co vězí za onou odpovědí, domlouvám se s pedagogem a spolu s ním doprovázím 24 dětí do ulice Jeronýmova, přesněji řečeno do Sport parku Liberec.
V nízké rozložité budově v sousedství atletické dráhy se otevírají dveře a dovnitř nás vítá příjemná tvář paní Zuzany. Vyzývá nás, abychom vešli a vydali se do šaten převléknout se do sportovního. Děti se rozdělují na dvě stejně početné skupiny. První poté míří do zrcadlového sálu, druhá do solné jeskyně.
Čas trávím s učitelem a dětmi v tělocvičně, kde se trénuje tanec. Jedna celá stěna sálu je zakryta zrcadly, povrch je tvořen šedou litou hmotou, krátkou zadní stěnu lemuje množství cvičebního nářadí a doplňků a stolek s audio sestavou. Všude je plno světla. Není se kam schovat, všude vás doprovází věrný odraz v zrcadle.
První skupina dětí se začíná protahovat a rozcvičovat. Je mi divné, že nikde nevidím někoho dospělého, kdo by děti vedl. Pak mi učitel prozradí, že provizorní trenérkou se stala Badu, která v A-Stylu tančí a má zkušenosti s vedením mladších dětí. K mému podivu se všichni bez jakéhokoli odporu a nucení zapojí do tanečních kroků, které mladá dívka vpředu předvádí. Mezi žáky vládne veselá nálada a radost z pohybu. Za několik minut přichází hlavní vedoucí kurzů a zakladatelka klubu s 22letou historií Lucie J. S úsměvem a omluvou, že se zdržela v autoservisu, ihned přejímá iniciativu a ujímá se vedení mladých lidí na dalších 70 minut. Vše běží jako na drátkách, děti se učí základní streetdancové kroky, zkouší tanec v páru a lekci zakončují funky trainem, což je ulička ze dvou stran tvořená tanečníky, mezi nimiž ve volném stylu „protancovává“ dvojice v rytmu hudby. Páry se v uličce střídají a „hecují se“ k co nejzajímavějším a nejvtipnějším tanečním výkonům.
Po krátkém protažení a přestávce na pití si skupiny mění místa. Do tanečního sálu vstupuje dalších dvanáct tanečníků. Po strečinku je čeká podobný program jako kamarády před nimi. Rozdíl je ovšem v tom, že děti se od počátku věnují tanci ve dvojici a s ním spojenými kroky a sestavami.
Program se chýlí ke konci, žáci se protahují a paní Lucie je vyzývá k tomu, aby se za pár chvil sešli u ní v kanceláři, aby jim mohla pustit video s únosem zlé „matematikářky“ do pekla. Klip byl natočen v jejich mateřské třídě a děti tvořily komparz. Na obrazovce jsem poznal paní Lucii coby onu učitelku a dvě žačky, zbytek dětí ukázal jen svá záda.
Pak se Lucka a Zuzka loučí se třídou a učitelem a ti se vrací pěšky do školy. Mezi dětmi vládne spokojenost z netradičního čtvrtečního dopoledne ředěná obavami z toho, bude-li se o hudební výchově psát písemná práce nebo ne.
