Harmonizační pobyt na Horním Sedle
V čase 7. až 9. září jsme se všichni chtě nechtě ocitli na stejném místě. Strávili jsme společně, víceméně stále, 48 hodin. Chyběli nám dva kamarádi, ale i tak nás bylo 25. A to proto, že jsme vzali i učitele, kteří Báru a Anny nahradili.
"Harmonizák" jsme prožili ve vlaku, pěšky, v chalupě a u chalupy, s lanem či bez lana, na houbách či na balících slámy, s vařečkou a nožem, se sekerou a pilou, vleže nebo vstoje, u ohně nebo na posteli, nakonec v autobuse a opět ve vlaku.
Než abych psal, co všechno se stalo, vezmu to obráceně a napíšu, co se nestalo.
Nebyli jsme ani pod stanem, ani v hotelu nebo penzionu. Postačila nám skromná chalupa hrádeckých horolezců v Horním Sedle.
Neměli jsme více pokojů než společenskou místnost a ložnici (sezení kolem ohně, sociální zařízení a kuchyň nepočítaje).
Neměli jsme nikoho, kdo by nám uvařil, kromě nás samotných. A tak jsme byli za své stravování zodpovědní jen my, a nikdo jiný. (Bylo milé se potkávat v kuchyni a vidět se i při jiné činnosti, než je učení. Připadali jste mi tak dospělí!)
Moc jsme neměli kam se schovat, a tak jsme se museli překonat, abychom zvládli být stále s někým. To byl, panečku, úkol!
Nikdo se nesekl sekerou ani neřízl pilou.
Nikdo nikam nespadl.
Nikdo nikde nic nezapomněl.
Nikdo neměl čas utrácet peníze, protože jsme byli ve vesnici, "kde nic není", nebo v lese.
Nikdo se na výlet nemusel tahat s těžkým batohem, protože můžeme poděkovat panu Koutníkovi, že nám pomohl s organizací a batohy nám přivezl: Děkujeme!
Nikdo snad nemůže říct, že to byl ztracený čas. Kéž to tak je!
Milé děti, díky, bylo nám s Vámi fajn!
E a M
