Talentovky

První co mě napadne, je to, že to numůžu zvládnout. Přede mnou čtvrtka a předměty, které mám nakreslit. No co, s chutí do toho. Mám 1,5 hodiny, abych něco načmárala. Důležitý je klid, přestože srdce mám v krku, ale což – to dám. Pak nervozita odchází a začínám. První pokus: moc tmavé. Druhý pokus: mnohem lepší, podstavec je však nedodělaný, proto pokračuji na něm.

Že jsem se na talentovky neučila? Nevadí, jestli je talent. Jestli ne, bylo nám potěšením, sbal si tu šmouhu a padej.

Nastupuje abstrakce na téma Jeden ze živlů. Děkuji bohům, že mohu zvěčnit zemi. To dělám bohužel po svém a barvy kydám, kde mě napadne. Ale profesoři mlčí, a tak spokojeně mnu ušmudlanými prsty, určitě je to "hezký". Poslední znervózňující úkol... Testy.

Nemůžu dýchat, když přede mě postaví papíry, na všechny otázky dohromady je jen 60 minut. Po jejich ohledání shledávám, že jsou na úrovni "první" třídy, a po čtvrt hodině spokojeně vycházím ven. Za hodinu prý zavolají, zda jsem přijata.

A kupodivu... Gratulace, ano, prý mám mimořádný talent.